kaple sv. Cyrila a Metoděje Radhošť

Každý poutník je nebo může být i turistou, ale ne každý turista je nebo umí být poutníkem. Věřící křesťan nemá problém chovat se jako běžný turista. Spolu s ostatními turisty sdílí turistické trasy, čte z turistických map, navštěvuje rozhledny, hospody, kupuje suvenýry...  Od ostatních turistů jej nikdo nerozezná.  Naopak turista, pokud chce (jako nevěřící) v rámci poznávání země navštívit i nějaký ten kostel, může mít problém. Buďto je v rozpacích protože neví jak se chovat, nebo se naopak chová až příliš uvolněně a suverénně a pak svým chováním pohoršuje ostatní. Obojí je špatně a obojí je zbytečné.

Jak se chovat v kostele?

Radhošťská kaple leží na velmi frekventované turistické trase a její zvonice slouží jako rozhledna. Někteří lidé se snad kvůli tomu mylně domnívají, že mají na vstup do kaple automaticky právo, že vstup do ní je jaksi „v ceně“ a že se uvnitř mohou chovat, jak je zrovna napadne a že je nikdo nemá co omezovat.  Mýlí se, není to pravda.

Žádný kostel nevznikl jako turistická atrakce a ani cyrilometodějská kaple na Radhošti není výjimkou.

Kostely vystavěli věřící pro sebe - jako místo, kde se setkávají spolu navzájem a - jak věří – i se svým Bohem. Křesťané jsou ve svých chrámech, tedy i v této kapli, doma a všichni ostatní „jen“ na návštěvě. To je skutečnost, kterou by si měli všichni náhodní návštěvníci uvědomovat a jako na návštěvě se zde také chovat!

Žadný slušný, a dá se říct „normální“ člověk také nejde na návštěvu v plavkách, nevtrhne do domu se smečkou psů, nenechá své děti po cizím domě běhat a křičet, nevyřizuje si zde své telefonáty a už vůbec si nedovolí zesměšňovat  pána domácího.

Proto platí, že každý návštěvník vstupem do kaple na sebe bere závazek chovat se zde odpovídajícím způsobem. Rozhodně není nutné „hrát“ si na věřícího křesťana. Stačí chovat se slušně a ohleduplně. Nejsou to požadavky těžké ani specifické. Většina zákazů a omezení platí obecně pro chování kulturního člověka i při návštěvě všech ostatních veřejných prostor kulturního charakteru (muzea, divadla, galerie…)

Konkrétně:

V žádném případě nelze tolerovat prohlídku kaple, pokud zde právě probíhá bohoslužba, ale i když jste náhodou v kapli zcela sami i když jste momentálně jejími jedinými návštěvníky, musíte se podřídit základním pravidlům slušného chováni.

Snad všichni jsme se na cestách Evropou setkali s tím, že do chrámů není povolen vstup lidem v nevhodném oděvu. Na Radhošti jsme v této otázce vzhledem ke specifičnosti místa tolerantnější, ale i zde platí jisté meze. Ani v parném létě jste jistě nepřijeli na hory polonazí a v plavkách a máte s sebou něco na přiodění.

Muži před vstupem do místnosti sundají pokrývku hlavy – zásada, která přece platí obecně při vstupu do místnosti a kaple opět není výjimkou. (ženy tuto povinnost nemají. V mnoha zemích si naopak před vstupem do chrámu zakryjí vlasy šátkem)

V chrámu se sluší MLČET. Když už si potřebujeme něco neodkladného sdělit, činíme tak šeptem. Platí zákaz telefonování.

Platí zákaz konzumace jídla, nápojů, žvýkání žvýkaček a samozřejmě i kouření.

Fotografování interiéru je tolerováno, jen pokud tím nerušíte ostatní přítomné. Právě s ohledem na ostatní návštěvníky nepoužívejte blesk. Je nevkusné fotit se v kapli navzájem a dokonce v nějakých aranžovaných scénách a pózách.

Je zakázán vstup psům a ostatním zvířatům. Ne snad proto, že by křesťané považovali psy za „nečisté“, jako je tomu v některých jiných náboženstvích. Teoreticky jeden slušně vychovaný, poslušný pes by nemusel představovat problém, ale víme, jak to vypadá, když se na jednom místě sejde více psů… Z téhož důvodu nechodíme se psy do divadel, galerií, ale ani na hřbitovy.  Není možné zkoumat, který pes je vychovaný a poslušný, proto platí zákaz bez výjimek.

Nevstupujte k oltáři do prostoru kněžiště. Vždyť ani v divadle vás nenapadne vstupovat na podium (a to ani v době, kdy se tam zrovna nic neodehrává).

Vrcholem trapnosti je, když se mezi návštěvníky kostela nebo kaple vyskytnou neomalenci, kteří gesty, nebo „vtipnými“ průpovídkami a narážkami znevažují náboženské symboly, kteří dávají najevo své pohrdání náboženstvím, svou domnělou povýšenost „nad mentální úrovní věřících“.  Patříte-li mezi ty, kteří mají k věřícím takovýto vztah, bude lépe, když zůstanete venku.