Jdi na obsah Jdi na menu
 


"Kouzelný" palec věrozvěstův

11. 5. 2015

My Češi prý patříme prý mezi nejateističtější národy.

No nevím… Řekl bych spíše, že zde dochází k matení pojmů. Jak je to s tím naším ateismem doopravdy, o tom se můžeme přesvědčit třeba při návštěvě knihkupectví. Ateistickou literaturu v pravém smyslu slova zde najdete stěží, metry regálů knih označených jako „esoterika, duchovní nauky, astrologie…“ se však přehlédnout nedají. Žijeme v tržním prostředí a ty knihy by nikdo nevydával, kdyby o ně nebyl zájem, kdyby nešly na odbyt. Kdo je asi kupuje a čte? Křesťané, ani skuteční ateisté ne! Kupují je lidé, kteří sami sebe možná vydávají nebo i pokládají za ateisty, protože to zní lépe než pohan, ale fakticky to skutečně pohané jsou. Vyznavači různých přírodních sil a těžko definovatelných duchovních mocností a energií…  A nejde jen o literaturu. I v praxi se setkáváme s nejrůznějšími projevy pověr a magických rituálů. I v tzv. seriózních mediích občas zazní: „ - musím to zaklepat na dřevo“ nebo: „ – abych to nezakřikl…“.

 

Zajímá mě vše, co se vztahuje k Radhošti a ke sv. Cyrilu a Metoději. Proto jsem se rád podíval na příslušný díl televizního cyklu Magické hory a nestačil jsem se divit. Průvodkyně pořadem – Květa Fialová – nám jeden takový rituál s vážnou tváří předvedla dotýkáním se pupku Radegasta a trojím zvoláním: „Děkuji a slibuji“.

Tragikomické na tom všem je, že autor sochy Radegasta Albín Polášek byl věřící katolík a tuto sochu zde nenechal v roce 1931 vztyčit jako objekt uctívání a pověrčivých praktik, ale jako protipól k jinému svému dílu - sousoší věrozvěstů na vrcholu Radhoště. Bohužel, mnozí naši současníci, příslušníci rádoby ateistické, ale ve skutečnosti spíše pohanské generace, zdegradovali už i tento symbol a připomínku na začátky křesťanské civilizace v tomto prostoru a v našem národu.

 

img_2228--550x550---2-.jpgJako totiž paní Fialová sahá pro štěstí na pupek Radegasta, jiní (nebo spíše titíž) si chtějí zajistit štěstí sáhnutím na Cyrilův či Metodějův palec. Nejsou to jednotlivci, jak dokládá jinak zoxidovaný bronz, který je právě na palcích věrozvěstů dozlatova vyblýskán (obr. vlevo). Myslím, že Albína Poláška by velmi pohoršilo, kdyby věděl, že tyto sochy – jeho dar rodnému kraji – budou zneužity k pověrčivým praktikám.

Nejsem žádný teolog, ale pokud se hlásím img_2208--481x640-.jpgk odkazu sv. Cyrila a Metoděje, k civilizaci, kterou oni v Evropě pomáhali budovat (ne nadarmo byli prohlášeni spolupatrony Evropy), pak nemohu vkládat naději do pupku Radegastovy sochy, ani do bosých palců věrozvěstů, ale do Kristovy oběti, do jeho slov a do Božího milosrdenství, jak je vyryto do kamene starodávného radhošťského kříže: „Spess“ ( = naděje, doufání). 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA