Svatý Mikuláš z Myry
Svatý Mikuláš za svůj život zažil období pronásledování křesťanů (sám byl vězněn) i rozkvět křesťanských obcí. Biskupem byl v Myře v Lykii (dnes oblast v Turecku). A v tomto starodávném městě byl také pohřben. (Mimochodem o pobřežním městě Myra v Lykii je zmínka i v Bibli – ve Skutcích apoštolů, v souvislosti s popisem deportace vězněného apoštola Pavla do Říma.)
Před 1150 lety k nám přišli věrozvěstové sv. Cyril a Metoděj, mluvíme o nich jako o bratřích ze Soluně, ale ve skutečnosti byli na Moravu vysláni z Konstantinopole, z centra křesťanské Byzantské říše, do které patřilo i město Myra. Dnes už se z této oblasti křesťanství nešíří. Naopak.
Také Myra se stala obětí rabujících arabských nájezdníků sjednocených pod praporem islámu. Staré, od antiky používané obchodní cesty přestaly existovat, lidé prchali z postižených oblastí (cosi nám to připomíná…) Nájezdy muslimů na křesťanskou Byzantskou říši neustávaly a je zajímavým dokladem o popularitě sv. Mikuláše, že na konci 11. století se italští námořníci z přístavního města Bari odhodlali přepadnout Myru, kterou v té době už okupovali Turci, aby zachránili ostatky sv. Mikuláše; vyzvedli je z jeho sarkofágu a převezli je do svého města Bari, kde odpočívají v chrámu sv. Mikuláše dodnes.
Obavy italských námořníků byly oprávněné. Nejen Myra, ale celé jádro byzantské říše je už dávno součástí Turecka. Křesťanské kostely byly vypleněny nebo přeměněny na mešity. V roce 1847 podali dva britští cestovatelé zprávu o turecké „toleranci“ křesťanství: „K západu slunce jsme byli pozváni na večerní mši do kostela sv. Mikuláše. Kostelní zvony mlčely, Turci je zakázali používat a tak věřící svolával chlapec, který vydával tlumené monotónní zvuky bušením na dřevěné prkno…“
Dnes už je chrám sv. Mikuláše v Myře zcela zpustlý, jen občas prý do něj zavítají turisté a především pravoslavní poutníci z Ruska…
