Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rekonstrukce nebo spíše devastace?

23. 11. 2014

Cestou z Pusteven na Radhošť chodí společně poutníci i turisté. Za mnoho desítek let vznikla na hřebeni hory  jakási turistická magistrála. Tenká vrstva hlíny přirozeně už dávno vzala za své a jako chodník sloužilo skalní podloží. Boty tisíců návštěvníků a především kola aut, kterými jezdí personál horského hotelu a obsluha vysílače, obnažily cestu až na kámen. Zmíněná hřebenovka byla už od doby výstavby vysílače "vylepšená" úseky z asfaltu a z betónových panelů, přesto ještě zbyly dlouhé přirozené úseky.

 

img_1183--640x640-.jpgBývalo pohlazením po duši jít tou cestou, bylo krásné jít po takovém přírodním chodníku, klást nohy na radhošťskou skálu. Díky této cestě bylo příjemné a uklidňující jít na Radhošť i za špatného počasí, kdy mraky sedí na zemi a z okolní krajiny není vidět vůbec nic. Nikdy to nebyl únavný, monotónní pochod. Poutník hleděl pod nohy a sledoval měnící se strukturu pískovcových bloků. Ta cesta ubíhající pod nohama nebyla nudná, měnila se, každý krok byl jiný...

img_1177--640x640-.jpg

 

Ano, ta cesta nebyla mrtvá jako teď, nebyla bez života. Mezi kameny prorůstaly trsy odolných trav a bylin, ve štěrbinách žili brouci, po dešti stékala cestou po kamenných blocích v miniaturních kaskádách čistá voda. Krásné byly i samotné kameny. Obnažená skála byla rozpraskaná do více méně pravidelných, ale přesto rozmanitých obrazců. Úseky s kameny velikosti desky stolu se střídaly s úseky, kde se kámen rozpadal do drobné mozaiky. Podle struktury kamenité cesty, ano i podle některých výrazných jednotlivých kamenů, už pravidelný návštěvník přesně věděl, na kterém úseku se nachází, i kdyby pro mlhu nebylo vidět na krok. Třeba cesta kolem místa zvaného Zaryje, ač zcela přírodní, vypadala, jako by ji někdo vydláždil. Ty kameny dávaly tušit, jak asi vypadá tajemné radhošťské podzemí tvořené rozsedlinami, jeskyněmi, skulinami právě mezi takovýmito kamennými bloky různé velikosti.

Ta cesta byla pro radost, krásně se vinula v zeleni borůvčí, byla naprosto přirozenou součástí krajiny.Šedé kameny tu a tam porostlé lišejníky, bělavý písek mezi nimi, z uvolněných vrstev plochých kamenů velikostí dlaně si děti stavěly při okrajích cesty podle zvyku obyvatel dalekých krajin mohylky. Dokonce i úseky z betonových panelů se za ta desetiletí dobře sžily s okolím, beton získal patinu, povrch vymyl déšť, spáry zarůstaly trávou, také do asfaltových úseků cesty nenápadně, ale vytrvale pronikal ze severní strany les.

 

V roce 2014 postihlo Pustevny neštěstí. Požár zcela zničil krásnou  historickou stavbu Libušín. Objekt naštěstí patří rožnovskému Skanzenu. Tato instituce má dost odborníků a zkušeností. Obnova sice bude stát miliony, ale za pár let nikdo nepozná rozdíl. (Ostatně ani zvonice Radhošťské kaple už není původní a nijak ji to neubralo na kráse.) Zatímco na obnovu ozdoby Pusteven – Libušína - bude mnoho milionů vynaloženo, podobně velká částka byla v loňském roce vynaložena nikoli na obnovu, ale na ZNIČENÍ cesty z Pusteven ke kapli. Restaurace Libušín se vrátí ke své původní a možná ještě větší kráse. Tu hřebenovou cestu už neobnoví nikdo. Je zničená nenávratně!  

Lesy ČR před touto svou investicí informovaly media a media zase občany. Tak jsme se mohli dočíst, že důvody stavby jsou v podstatě tři: za prvé, aby to maminkám s kočárky na hřebenovce nedrncalo, druhý důvod je ten že turisté úplně zničili půdní pokryv a teď už odupávají podrážkami skálu do hloubky, třetí důvod je, že eroze postupuje i do šířky, protože lidí je na Radhošti stále více.

 

Ad 1) Rodiče, kteří jedou s miminkem na výlet na Radhošť, vědí, že na hřebeni 1100 m vysoké hory to bude foukat a  na přírodní cestě drncat a podle toho se zařídí: dítě vezmou do krosničky na záda, po vzoru indiánských matek do úvazu velkého šátku nebo klidně i do kočárku, protože pokud to nebyl zrovna skládací golfáč s 5 cm kolečky, nedrncalo to na Radhošti o nic víc, než ve městě na dlažbě.

Ad 2) Chůze bezpochyby způsobila erozi. To se už ovšem stalo, zemina byla nenávratně pryč. To, co předvedly LČR, to by znalec Ježíšových podobenství nazval  "vyháněním čerta ďáblem". Návštěvníci Radhoště by ani za tisíc let neošoupali podrážkami svých bot skálu takovým drastickým způsobem, jak to dokázali silničáři během chvíle speciálním strojem, který původní přirozenou  cestu DO HLOUBKY ODFRÉZOVAL!

Ad 3) Ani argument rozšiřování vyšlapané cesty neobstojí.  Na mnoha místech nad turisty vítězila naopak příroda a vegetace se rozšiřovala a zarůstala dokonce i úseky panelovky a asfaltky. NAOPAK: při této „úpravě cesty“ došlo k jejímu brutálnímu rozšíření! Na stromy, které se rozrůstaly  do cesty, vzali silničáři pily. Panelovou cestu rozšířili položením dalších panelů a následným zalitím asfaltem. Asfaltem celkově nešetřili: například v zatáčce pod vyhlídkovým altánkem Cyrilka má vozovka  šířku 12 metrů!

 

img_1207--640x640-.jpgVšechno je jinak. Podle plánů a představ zveřejněných v novinách, měl vyfrézovaný materiál zůstat na místě, měl být uválcován a utvořit rovnou pevnou cestu z původního materiálu. Asi se někde stala chyba... Prostě dopadlo to tak, že místo zdejšího materiálu je na cestě žulová drť (žula na Radhošti!) spojená jakýmsi pojivem, které vypadá jako cement, ale není to cement, protože nikdy neztvrdne, za deště a vlhka vytváří blátičko a šedivé kaluže, za suchého a větrného počasí cesta práší (na hřebeni fouká stále) tráva kolem cesty je trvale šedivá... 

Způsobem, jakým se kdysi záplatovaly cesty kolem JZD, „zrekonstruovaly“ LČR hřebenovku na Radhošti - v CHKO Beskydy, kde cesta tvoří jižní hranici přírodní rezervace… Modrofialový hnus!

Maminkám sice (možná) tolik nedrncají kočárky, zato musí i s dětmi místo čistého horského vzduchu dýchat prach z cesty a  zoufale se vyhýbat cyklistům, kteří si tu užívají možnost rychlého sjezdu. Stavěním mohylek si už rodinka také cestu nezpestří. Zaprášený štěrk se k tomu opravdu nehodí...

 

Je mi moc smutno po té staré dobré cestě! Nebyla zničena jen samotná cesta, ale celý dojem z hřebene Radhoště. Po výstavbě vysílače je to další rána pro toto kdysi poetické místo. Vysílač je ještě pochopitelný, vysílače se samozřejmě  staví na kopci, ale proč musí být na hřebeni magistrála? (Dokonce s dopravními značkami omezujícími rychlost, které stejně nikdo nerespektuje?) Kdy bude následovat další krok, že autobusy nebudou končit na Pustevnách, ale pojedou až ke kapli? (Cyril s Metodějem by mohli stát uprostřed točny a na Velké polaně by mohlo být parkoviště pro motorizované turisty...)

 

Je nepřehlédnutelné, že mnozí turisté tuto (tzv. zrekonstruovanou) cestu ignorují a všude, kde to prostor dovolí, vyšlapávají novou souběžnou stezku. Vypadá to jako barbarství, šlapat v trávě, když můžete jít po cestě, ale já mám pro toto pochopení a obhajobu: člověk je přece také součástí přírody. Všichni živočichové používají své stezky, také divoká zvířata je mohou vyšlapat tak, že hlínu časem odplaví voda...

Pokud by člověk poznamenal krajinu pouze vyšlapanými chodníčky…

 

Ona ta tzv. ochrana přírody je vůbec věc zapeklitá. Kdysi osídlenci Beskyd vykáceli kolem svých usedlostí les a vznikly zde typické valašské paseky. Les vykáceli a přeměnili v pastviny i na hřebenech a svazích hor. Dnes by to žádný úředník přes životní prostředí nepovolil. Přitom paradoxně právě tyto uměle vzniklé horské louky a pastviny dnes ochranáři opečovávají, protože s jejich zánikem by zanikla i celá bohatá škála rostlin a živočichů, kteří jsou na tento biotop specializovaní, kterým uměle odlesněné horské louky vyhovují.

 

Pro vážnější zájemce doporučuji toto video: https://www.youtube.com/watch?v=QVRlFB9hayU

Každý si pak udělá obrázek sám… Jen je třeba zdůraznit, že na videoukázce zachycená zdevastovaná cesta s kalužemi a blátem není dílem „neukázněných“ turistů, ale už započaté neblahé „rekonstrukce“ cesty. Pozornosti zaslouží zvláště místo, kde je popisováno, že cesta bude vyrobena Z MÍSTNÍHO materiálu. Kde se asi na Radhošti vyskytuje ten modrošedý sajrajt, z kterého je cesta vyrobená ve skutečnosti?!

 

km--2---800x344-.jpg

kmn--2---800x369-.jpg

A ještě jedna ukázka, tentokrát fotografická. Porovnáním leteckých snímků z roku 1950 a 2009 (barevný), je jasně patrné, že za uplynulých 60 let se rozsah vyšlapaných cest na vrcholu hory žádným způsobem nezvětšil, nerozšířil. Naopak - hřeben dokonce více zarostl trávou i dřevinami.

 

Ke kapli sv. Cyrila a Metoděje naštěstí vedou i jiné cesty, nejen tato - zničená. Tož na shledanou na Radhošti!

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA