Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dej mi, prosím, humor, pane...

11. 3. 2015

Někdy v roce 2013 se na nástěnce ve zvonici kaple objevil text modlitby, a to modlitby tak trochu jiné, než jsme zvyklí.  Lidé se u těch veršů zastavují, usmívají, vzájemně se na ten text upozorňují, fotí si to povídání na mobily… Modlitba, připisovaná sv. Tomáši Morovi, se jim evidentně líbí…

modlitba-t.-mora.jpg

Ten text kdosi zanechal ve zvonici ve dvou exemplářích, tak jsem jeden z nich přišpendlil na dveře sakristie, a protože mi jako památka na pouť do Říma zůstala pohlednice papeže Františka, pověsil jsem ji k textu té staré a přece moderně znějící modlitby.  Měl jsem pocit, že se k sobě hodí, že papež František a ta modlitba patří k sobě (a zdá se, že ani nikomu jinému to spojení nepřišlo nepatřičné, nikoho nepohoršilo, ačkoliv těmi dveřmi do sakristie kaple sv. Cyrila a Metoděje už prošlo mnoho kněží včetně kardinála Dominika Duky).

Nečekanou pointu tomuto mini příběhu přinesla jedna zpráva z vatikánského rozhlasu, která referuje o setkání papeže Františka se svými spolupracovníky z římské kurie. Papež k nim měl řeč a zřejmě jinou, než tito vysocí vatikánští úředníci čekali. Papež je varoval před nebezpečím upadnutí do některé z nebezpečných „ nemocí“.

 

Jako první jmenoval nemoc domnělé nezastupitelnosti. Tato nemoc pochází z patologie moci, z „komplexu vyvolených“ a jako léčbu doporučil papež návštěvu hřbitova, kde je množství těch, kteří možná také touto nemocí trpěli. Mezi dalšími nemocemi jmenoval František „nemoc pietních tváří“, jak nazval pózu nevrlých a sveřepých lidí, kteří se domnívají, že k vážnosti potřebují melancholickou a přísnou tvář a s druhými – zvláště těmi, které považují za podřadné – zacházejí rigidně a arogantně. „Neztrácejme onoho radostného ducha, oplývajícího humorem, ba sebeironií, jež nás činí lidmi oblíbenými i ve svízelných situacích. Je dobré často recitovat modlitbu sv. Tomáše Mora. Denně se ji modlím a dělá mi dobře, řekl papež František.

 

Té kritické a varovné řeči k úředníkům kurie si všimli i novináři. Byla mimo jiné rozebrána v Katolickém týdeníku, vyjádřil se k ní na svých webových stránkách kardinál Vlk… Papežovy poznámky o modlitbě sv. Tomáše Mora, jako prevenci „nemoci pietních tváří“ si však (zdá se) nevšiml nikdo.

 

Dopřej mi chuť k jídlu, Pane, a také něco, co bych jed.
Dej mi zdravé tělo, Pane, a nauč mě s ním zacházet.

Dej mi zdravý rozum, Pane, ať vidím dobro kolem nás,
ať se hříchem nevyděsím, a napravit jej umím včas.

Dej mi mladou duši, Pane, ať nenaříká, nereptá,
dej, ať neberu moc vážně své pošetilé, malé „já“.

Dej mi, prosím, humor, Pane, a milost, abych chápal vtip,
ať mám radost ze života a umím druhé potěšit.

 

Tomáš More byl anglický politik, kancléř a osobní přítel krále Anglie Jindřicha VIII. Dodnes je považován za jednoho z největších vzdělanců své doby. Byl svatořečen a je prý patronem politiků a právníků. Zřejmě jako jejich vzor a příklad, protože jeho vlastnosti nejsou v těchto profesích zcela běžné: byl na vrcholu své kariéry, když se ocitl před osudovou volbou: zachovat věrnost králi, nebo svému svědomí? Tomáš Mor dal přednost svědomí…

Mor nesouhlasil s osobním životem svého přítele a krále Jindřicha, VIII. a odmítl se pružně přizpůsobit nové politické situaci. Když parlament uzákonil následnické právo pro potomky nelegitimní manželky krále, Tomáš More odmítl složit přísahu podle tohoto účelově vzniklého zákona a rezignoval na svou funkci. Byl zatčen a uvězněn v pevnosti Tower. V procesu, který prý nebyl řádný ani podle tehdejšího práva, byl přes protesty světových osobností odsouzen k smrti. Král rozsudek, který měl být vykonán obzvlášť trýznivým způsobem, zmírnil, takže byl „pouze“ sťat.

Humor Tomáše Mora neopustil ani před popravou. Zesláblý dlouhým vězněním požádal před strmými schůdky na popraviště:  „Račte mi pomoci, abych se zdráv dostal nahoru, dolů to už půjde samo“.

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA