Jdi na obsah Jdi na menu
 


Cyrilice nebo hlaholice?

29. 9. 2015

Umíte přečíst text z otevřené knihy na sousoší sv. Cyrila a Metoděje?

img_2650--737x578-.jpg

Je obecně známo, že jde o úvodní slova evangelia podle sv. Jana: „Na počátku bylo Slovo…

Zrovna tak je známo, že filozof Konstantin (sv. Cyril) vytvořil nové písmo hlaholici, jež na rozdíl od latinky umožňovalo věrný záznam slovanské řeči. To vede k často přejímanému omylu, že text v knize je psán hlaholicí (tak se uvádí např. v tomto pořadu ČT).

Ovšem my, co jsme se ve škole učili rusky, tušíme, že to bude jinak. Mnohé znaky totiž připomínají spíše azbuku, která se vyvinula z tzv. cyrilice (kterou navzdory označení nevytvořil sv. Cyril, ale až jeho následovníci).

 

Když člověk něco neví, má se zeptat odborníka. Učinil jsem několik takových pokusů a jako první reagoval Doc. Ing. Vojtěch Merunka, Ph.D. Jeho odpověď byla rychlá a skutečně fundovaná. Panu docentu děkuji a cituji z jeho odpovědi:

 

 - je to stylizovaná CYRILICE (hlaholice je úplně jiná). Tvary znaků jsou moderní, ale obsahují zkratky a hlásky, které se v dnešní azbuce již nevyskytují. Po jazykové stránce to není ani staroslověnština ani církevní slovanština; umělec se snažil, přesto - bez urážky - trochu ten jazyk spatlal s moderní češtinou a ruštinou. 

 

Například:

  1. NA POČÁTKU se staroslověnsky řekne ISKONI, ale autor textu jednou použil ruské V NAČALĚ. Podruhé ale už má to slovo správně.
  2. Zájmeno NIC není ruské NIČTO, ale staroslověnské NIŠTO.
  3. Zájmeno ON v genitivu je NĚGO (jako česky NĚHO), musí se tam dát počáteční N, protože to je za předložkou BEZ. Ale autor napsal chybně JEGO navíc s chybně použitým dvojnožičkovým I, které se před samohláskami nepíše. Tuhle chybu dělají Češi v ruštině.
  4. Tvar písmen N a I je moderní ruský. Ve staroslověnštině vypadají jinak - jako řecká N (ný) a H (éta vyslovováno jako íta).
  5. Na druhou stranu tam je dobře napsané Ě a Ę, což dnešní ruština už nepoužívá, jen někdy z okrasných důvodů to v ruštině zaniklé trojnožičkové A (Ę), které se má číst správně jako nosovka Ę, se nesprávně v ruských nápisech používá jako koncové JA. Ale autor textu to napsal gramaticky správně. Zůstává však otázka, jak si myslel, že se to písmenko správně čte. 
  6. Také ukazovací staroslověnské zájmeno SE (česky TO, TOTO) je použito správně. Dnešní ruština ani čeština ho už nezná, ale autor ho použil dobře.
  7. Rovněž tak autor dobře použil staroslověnské pády podstatných jmen a zájmen a časy sloves (BĚ, BYŠĘ, BYSŤ = prostý minulý čas od slovesa být)  ... atd. 

 
Fonetický přepis v latince zní takto (tvrdé znaky za souhláskami vynechávám a chybějící samohlásky v ustálených spojeních naopak přidávám):

 

Levá stránka:
v načalě bě slovo i slovo bě k bogu i bog bě slovo

(Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.)
 

Pravá stránka:
se bě iskoni k bogu vsę těm byšę i bez jego že ničto že bysť v tom že život bě

(To bylo na počátku u Boha. Vše povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život...)


Tolik z odpovědi Doc. Ing. Vojtěch Merunky, Ph.D.

A že je mu toto téma blízké, to dosvědčuje i skutečnost, že mimo svou pedagogickou a odbornou činnost je i autorem a propagátorem novoslověnštiny a předsedou SLOVANSKÉ UNIE.

Stránky bronzové knihy na sousoší nejdou obracet. Pokud vás zajímá, jak Janův text pokračuje, otevřete si doma Bibli nebo klikněte ZDE.

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA