Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sto třicet let stará reportáž

15. 8. 2016

Z Meziříčí odjel jsem podívat se do Rožnova, na proslulé lázeňské město. Jeli jsme údolím řeky Bečvy, která teče všude ve hlubokém řečišti a jako divoká a romantická se jeví. Kromě řečiště řeky Lužnice od Tábora k Bechyni neznám krásnějšího údolí nad řečiště Bečvy.

Přijeli jsme do Rožnova. Rožnov jest úhledné město; lázeňských hostí všude hojnosť, a sledoval jsem, že si lázně Rožnovské mnoho nezadají za proslavenými lázněmi českými v Teplicích a v Karlových Varech anebo v Mariánských lázních. Jako Itálie má svou Nizzu, Charvatsko svůj Bakar (Abbazzii), tak má Morava svůj Rožnov. V údolí řeky Bečvy pod Radhoštěm, kde studený severní vítr zaváti nemůže, tam v Rožnovských lázních schází se tisíce neduživců. Pije se žinčice, která se sem s Radhoště a s ostatních hor Beskydských donáší, koupají se a většina z nich přichází domů posilněna, ano i zcela uzdravena. V Rožnovských lázních převládá čeština a lázeňské toto město může se považovati za úplně české.

Chtěl jsem navštíviti památný Radhošť, plný slovanských bájí a obětišť, - ale bez průvodce nelze tam se odvážiti; hora ta jest velmi vysoká. Byl jsem velice potěšen, že jsem alespoň ze vzdálí uzřel báječný ten Radhošť, na jehož temeni bude se nyní stavěti kaple; Radhošťské šalmaje jsem slyšel a rád bych si byl jednu koupil, ale nebylo jich v zásobě.

 

Tolik citace z reportáže Františka Widmanna "Z mých cest po Moravě" která vycházela na pokračování v časopise VLASŤ v letech 1899 - 1890.

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA